004.cz

Jak se vyrovnat s nevěrou?

Existuje přesně definovaný pojem a to je chorobná neschopnost vyrovnat se s odhalenou nevěrou. Nevěra je odhalena a partner začne pomalu psychicky chátrat a hroutit. Taková reakce není supermorální, ale chorobná . Intenzita tohoto subjektivního utrpení je příznakem konfliktu.

Nahodile odhalenou nevěru výše popsaného charakteru nutno odbýt jen konfrontací nebo drobnou krizí. Partner se dopustil nevkusu , prohlásí se za dobytka a více se o tom nemluví . Pokud to jde, doporučuje se, aby se partner k nevěře vůbec nepřiznával nebo ji popřel.

Pokud k přiznání dojde, je bezpodmínečně nutné utnout debatu a rozhovor o nevěře a pokud k debatě dojde. Je nutné léčit konflikt, nikoliv nevěru. Řešení nevěry neexistuje a rozhodně nepřijde s tím, když podvedený bude požadovat to, že chce vědět všechno. Vždy dojde k bezvýchodným myšlenkám o zradě a o tom, jak mu bude moci dál věřit, že to neudělá znovu a že je mizera ...

Pro snadné řešení je nejpodstatnější dodržet následující opatření:

  • nemluvit o nevěře
  • neměnit dosavadní styl vztahu
  • nekazit komunikaci a je-li pokažena, vylepšit ji

K poslednímu bodu nutno dodat, že je důležité, aby ve vztahu podvedený nevytvářel dusno a je jen na něm, kdy odstraní pach partnerovi viny.

Pokud zvládnete o nevěře nehovořit, ostatní už půjde samo. Musíme fakt nevěry popřít, jako by jí nebylo.
Podvedeného by nemělo tolik zajímat, jak moc ho to bolí, ale spíš, co udělat, aby nevznikl konflikt. Přerušit na čas kontakt znamená přisytit konflikt. Pokud se vše dodrží jak je zde popsáno, je možné, že se vztah i zkvalitní.

Vyzrálou partnerskou lásku nikdy nevěra zahubit nedokáže, protože tato láska je vybudována na strachu o samotnou existenci druha, nikoliv o jeho věrnost.

Mnoho odpovědí na své otázky získáte v archívu starších diskuzních fór webu, pro toto téma zde

Jak se vyrovnat s nevěrou? - komentáře

Komentář ze dne: 29. 10. 2016 10:15:12     Reagovat
Autor: jednicka - neregistrovaný
Titulek:
Všichni co pišete že je to blbost : Nejste nic vic než ubohý nuly co nikdy nemilovali a měli by jste zapřemejšlet nad tím jesi by nebylo lepší přestat otravovat dnešní svět svou existencí - díky za potlesk.
Není jednoduchý když zažijete nevěru vracet se do vztahu ja ji prvně zažil u svý dnes už manželky která mě podvedla 1.rok co se nám narodil syn tak jsem ji to samozřejmně vrátil což vedlo k rozejduti se, po pár měsících přišla s tím že udělala chybu a že už všechno bude uplně jinak. Na to jsem reagoval pozitivně a vše se zas vrátilo aspoň zezačátku do starejch kolejí. Dnes je našemu synovi skoro 5let ale manželka má neustále potřebu to znovu a znovu vytahovat, vždy v takových chvílích lituju že jsem dal druhou šanci a opakuju si že to dělám jen pro to abych nezničil synovi život jelikož rozvod v tomto věku děti dost poznamená ale to obvykle ženskejn ani nedojde ve většině případů jsou to jen sebestředný svině co dlouhodobě pracujou na tom uďelat z muže kurvu aby mohli bejt ty chudinky co je nikdo podved a musej se z toho sbírat.. Možná existují 1-2 výjmky ale ja takový štestí neměl. Jediné ponaučení z toho plyne: Pokud vás vaše přítelkyňe/manželka sere nebo vás sere nikdo z její rodiny tak že se musíte přetvářet vyserte se na to! Buď ať se změní a když ne tak ji buď pošlete doprdele nebo rozbijte hubu ale vždy myslete jen na sebe!!

Komentář ze dne: 08. 10. 2015 14:56:03     Reagovat
Autor: Já - neregistrovaný
Titulek: To je teda nářez !!!
Souhlasím, pěkná blbost. Hned je vidět, že to psal chlap: Zatloukat, zatloukat a zase zatloukat. Jo je fajn, když oba víte, že ten partner vám lže přímo do očí. Nemluvě o tom, že chlapi jsou takový pokritci, že přísahají na životy svých dětí, jen aby vyapadali jako ti hezcí.

Komentář ze dne: 10. 06. 2014 13:19:07     Reagovat
Autor: - neregistrovaný
Titulek: Blog
http://podvedeny.blog.cz/

Komentář ze dne: 15. 10. 2010 16:21:57     Reagovat
Autor: delfi (email) - neregistrovaný
Titulek: také nesouhlasím.
To je ale pěkná hovadina, co je tu psané. Přijde mi, že dneska se každý snaží zaujmout pozici psychologa a přitom jsou to takové blbosti, co píšou.
Přijde mi humus, že dnešní společnost bere nevěru de facto jako standard a tak se k tomu přistupuje a omlouvá se to. Stokrát lepší upřímnost, než nějaké mlžení a zatloukání. Při zatajování akorát dělají lidi ze svých partnerů blbce a pokud partner něco tuší, tak právě to další zatloukání je často důvodem, že vztah už se ani zachránit nedá. Když má někdo žalude podvádět, tak by měl mít zároveň tolik odvahy, aby to pak přiznal. a jestli ne, tak jsou nevěrníci/ce jen slaboši, kteří se snaží nevěrou dohánět sebevědomí, které jinak nemají.

Komentář ze dne: 13. 06. 2012 14:26:00     Reagovat
Autor: abc (email) - neregistrovaný
Titulek: Re: také nesouhlasím.
Dobrý den, obracím se na Vás ohledně manželčiny nevěry a následnými potížemi s důvěrou. Jsme spolu 19 let, já 51, manželka 49 let, děti 17 a 10 roků.
Vše začalo před půldruhým rokem, kdy mi manželka nevědomky dala přečíst svou e-mailovou intimní korespondenci. Byl to pro mne šok, protože na něco takového jsem nebyl připraven. Dnes již vím, že to byla chyba, že člověk má být připraven, aspoň teoreticky, na vše, včetně toho, že ten druhý mu bude nevěrný. Přečetl jsem si, že se manželka schází s chlapama a minimálně s jedním spí, spíše ale s více. Byl jsem v regulerním šoku, který vystřídaly ihned skoro dva měsíce trvající velmi težké deprese se vším, co k tomu patří. Manželce jsem řekl, že jsem si to přečetl, ale její reakce byla naprosto neuvěřitelná. Vše zatloukla. Pry k ničemu nedošlo, prý se občas s někým sejde, ale jen v kavárně apod, nebo si s někým píše. Řekla, že nebudeme žít spolu, ale vedle sebe. Když jsem se opakovaně zeptal, co to má znamenat, žít vedle sebe, odpověď jsem nedostal. Po měsíci konečně přiznala, jednoho milence po dobu 4 měsíců, 8 schůzek. Dali jsme si nový začátek-nový život-novou šanci s tím, že si smaže všechny maily, SMSky (normálně bylo třeba 90 SMS měsíčně plus volání), kontakty a nikoho již nebude jakkoli kontaktovat a s nikým se scházet. Těžké deprese samy ustoupily a můj stav se začal zlepšovat. Asi po 14 dnech na mě přišly takové menší již ne deprese, ale blbé nálady, kdy se to vracelo asi na den či dva. Začal jsem navštěvovat manželskou poradnu, právě kvůli tomu, jak s důvěrou. Výsledkem bylo, že důvěra má šanci pouze tehdy, pokud vám ten druhý přestane lhát a řekne na rovinu minimálně to, co vy již víte a on ví, že to víte. Což se dodnes nestalo. Když jsem na tom byl již docela dobře, uviděl jsem po několika měsísích manželčiny telefonní výpisy. Z nich vyplynulo, že jí to vydrželo tři dny a čtvrtý den již opět SMSkování, i když v podstatně menší míře, po dobu 4 měsíců. Dokonce se prý ještě sešli. Do toho přešla od pasivních lží k aktivním, kdy mi sama říkala, že neví jak mi má říci, že už v ničem nepokračuje, s nikým si nevolá, neschází se, neSMSkuje. To byl hrozný pocit, když tohle posloucháte, víte, že vám druhý lže do obličeje a vy se tvářítě, že jí věříte. Už bych to nechtěl zažít. Několik měsíců jsem se tvářil, že nic nevím, ale nevydržel jsem to a řekl, že vím, že slib jí vydržel tři dny. Prý to byla milosrdná lež, že ten druhý na tom byl špatně psychicky, fyzicky, v nemocnici a musela jej utěšovat. To bylo v době (březen-duben loňského roku), kdy jsem doslova bojoval o život v těžkých depresích, kdy myšlenky na sebevraždu se vám honí v hlavě několikrát denně, ale pokus mi naštěstí nevyšel. Manželka sama říkala, že to byla doba, kdy se bála, že mi doma najde jak jsem si hodil "mašli", a přesto mi takovýmhle způsobem podrazila a vrazila nůž do zad, místo aby mi pomohla, podržela mi a slib dodržela. V době, kdy bojujete o život, odepsala manželství, děti a mě jako člověka a důležitější pro ni bylo pomoc tomu druhému. Po zvážení jsem navrhl další novou šanci-nový začátek-nový život s tím, že platí co předtím a že nechci již žádné milosrdné či nemilosrdné lži. Z mailů v kombinaci s telefonními výpisy totiž vyplynuly jisté nesrovanlosti. Jednalo se o dlouhodobý vztah, minimálně rok a několik posledních měsíců se nejednalo pouze o jednoho milence, ale více. Prostě několik měsíců spala minimálně se třemi muži, když v to počítám sebe. Dal jsem si to vše dohromady a přiznala stále jednoho milence, ale již ne 4 měsíce, ale asi 8 měsíců. Říkal jsem jí, zda si uvědomuje, že pokud lže, tak že ten druhý nemá pak již šanci poznat, kdy mluví pravdu a kdy ne. Prá chápe. Když jednou bude mluvit pravdu, že ten druhý jí již neuvěří. Prý chápe. Nakonec jsem jí jen říkal, zda chápe, že ji prosím o to, abych jí mohl opět důvěřovat. Se stejným výsledkem. Na přímou otázku, zda jsou ještě nějací kostlivci ve skříni a další milecni, vyhýbavě odpověděla, že by neměli být. Velký problém pro mou psychiku bylo to, že jsem takto dostal postupně pět ran, myšleno pokaždé když na ni praskla nějaká další lež. Po každé ráně jsem byl opět úplně dole, hledal jsem sílu, jak se zvednout a jít do toho znova. A tohle bylo pětkrát a stálo mi to neuvěřitelné množství energie. Poslední rána byla, že se jednalo o víc chlapů současně. Výsledkem bylo, že jsem půl roku bral lehká antidepresiva, která mi velmi pomohla. Má psychika se dostala do doby před půldruhým rokem nedávno, asi před dvěma měsíci, kdy jsem přestal s antidepresivy. Odpustit se dá mnohé, ale zůstává zde stáe stejný problém - důvěra. Od ledna do srpna, i když jsem měl velké pochybnosti ohledně počtu milenců, jsem chtěl vše gentlemansky přejít a čekal jsem na jedinou větu - to co jsi si přečetl, at tam nebo tam, je pravda, tak to bylo. A mohlo být vše OK. A vše ostatní mohlo zůstat neodhaleno. Místo toho již druhým rokem trvá naprosto absurdní situace, kdy manželka lže, ví, že lže, ví, že já vím, že lže a já vím, že lže. No, Kafka by to lépe nenapsal. Do toh, prý když s ebudu ptát na to co bylo, že vztah ukončí. Snažil jsem se a snažím manželství udržet a zašel jsem hodně daleko, ve všem jsem ustoupil s tím, že to za to stojí. Udržet manželství, aby děti dál vyrůstaly s tátou i mámou, jak to má být, abychom si uchovali způsob života, majetek apod. Ale snaha o zachování manželství je z druhé strany několikanásobně menší. Nyní se asi dva měsíce odhodlávám k tomu, že řeknu, že pokud manželka nepřizná minimálně co vím, že ta důvěra prostě nebude. Když mi někdo druhým rokem tvrdí, že to co jsem si přečetl není pravda, že se mi to zdálo, že jsem si to vymyslela a vlastně, že ten, kdo o tom lže není ona, ale nakonec já - tak dnes již vím, že pokud to bude trvat dále - že důvera nebude již nikdy. Na jednu stranu se snažím smířit s tím, že bude konec, přijdu o děti, rodinu, všechno a je to pro men čím dál reálnější možnost, na druhou stranu se asi bojím jít do toho rozhovoru, který by to měl rozhodnout.

Komentář ze dne: 14. 02. 2010 20:30:48     Reagovat
Autor: Marko (email) - neregistrovaný
Titulek: nesuhlasim
Velmi trapny clanok, ludia nemusia byt supermoralni, aby ich bolela strata vylucnosti v hodnote. Samozrejme, prehliadanie, nalhavanie si, tvarenie sa, ze sa nic nestalo "pomoze", sebaklam zachranuje "stastie", ale mne pride tato cesta nesmierne uboha. Ked nase stastie pochadza z nevedomosti, z vytlacania niecoho co realne existuje. A este nieco, ked jeden z ludi nevie ovladnut svoj pud, preco by ten druhy mal preto ovladnut svoj cit? Ovladat pudy je lahsie ako city, pudy su pre zvierata, city pre ludi. Naopak je dobre sa nechavat ovladnut citom v dobrom aj zlom. Pre kazdeho na svete existuje potom niekto kto mu takto neublizi, u koho nestrati takto hodnotu aby mu mohol ublizit neverou. Takze mili ludia, nenechajte si radit tymto slaboduchym clankom, budte k sebe uprimni, mozno sa nakoniec s tym nevyrovnane a mozno ano, nechajte to zachranit cit, nie klamstvo, zatajovanie a neuprimnost a pre autorku, odporucam zamyslenie nad tym, ze ani efektivne riesenia nemusia byt vzdy aj hodnotne.

Komentář ze dne: 09. 06. 2006 08:33:33     Reagovat
Autor: Maky - neregistrovaný
Titulek: Porad te mně
moje manželství se rozpadlo z tolerované nevěry z které vzniklo dítě vlastně nás ještě nerozvedli a na cestě bylo druhé řekla jsem si už nikdy pak jsem se seznámila s mužem o 9let mladším po 8letech jsem odhalila jeho 2měsíční vztah s jeho spolužačkou ze střední ponížila jsem se natolik že jsem jí i volala ta nic nepopřela abych to zkrátila rozhodl se pro mně a prosil abych na vše zapomněla problém je v tom že jsem zjistila že se rozešli jako kamarádi a píšou si jak mám věřit že to zase neskusí navíc i náš sexuální život od té doby není dobrý nechce semnou spát a tím pádem ho podezírám nevím co mám dělat když s ním chci o tom hovořit skončí to hádkou stává se ze mně stihoman vcím že dělám chybu i vtom že mu to dost často připomínám potřebuji poradit navíc mám syna z 1manželství a jejich vztah není dobrý navíc se dovídám od známích že přítel neustále okupuje cizí ženské zjistila jsem taky že neustále chodí na porno stránky a přitom semnou nic nechce mít je tohle normální

pravidla pro veřejnost odkazy rubriky posledních 100 komentářů
© 2001 - 2018 Code004 / | ISSN 1214-4452 | Inzerujte na 004.cz | Powered by phpRS |