004.cz

Biologické vlivy

Příčiny homosexuální orientace nejsou ještě zdaleka dořešenou otázkou. Po mnoho desetiletí se pracuje na výzkumech sexuální orientace lidí a zvířat. Již dnes je jasné, že homosexualita má původ ve složitém souboru psychických, genetických, hormonálních a embryogenetických faktorů. Nyní se na ně blíže podíváme jednotlivě.

Na začátek si však řekneme, že pohlavní identita, sexuální orientace, sexuální preference jsou uloženy v části mozku, která se nazývá hypotalamus. Hypotalamus je součástí hypotalamoh- homosexualitaypofyzárního komplexu, který řídí naše pocity a hormonální regulaci našeho těla spolu s dalšími producenty hormonů.

Je známo, že homosexualita je jednou z vývojových variant hypotalamu. Nejedná se tedy o poruchu, ale o variantu. Bylo by nepřesné, kdybychom homosexualitu chápali jako duševní poruchu a patologický stav. Má povahu celoživotní osudové orientace, která je samozřejmou součástí lidských společenství již od počátku kulturní historie lidstva.

Samotný výzkum a zjištěná data o biologické podmíněnosti homosexuality vyvolávají řadu ideologických a etických diskusí. Lidé, kteří považují homosexualitu za biologicky podmíněnou, vyjadřují tolerantnější postoje ke gayům a lesbickým ženám. Jejich zaměření spíše vnímají jako neměnný a nezaviněný jev.

Biologickou podmíněnost pak spíše odmítají ti, kteří předpokládají, že je možné homosexuální orientaci člověka změnit. Přeceňují kritické námitky k biologickým hypotézám anebo tato zjištění zcela odmítají brát v potaz. Naopak trvají na dávno odmítnutých teoriích výlučně psychogenního vzniku, například jako důsledek abnormního psychického vývoje, svedení či rozmařilého života. S těmito postoji se lze nejčastěji setkat u některých náboženských sekt či církevních představitelů a také u některých psychoanalytiků.

Zajímavé je, že v části gay a lesbické vědecké komunity, zejména americké, se vyskytují četní odpůrci těchto výzkumů. Jejich postoj lze vyjádřit jako důsledné prosazování práva na odlišnost, na životní styl a hledání konstitučních dispozic vnímají jako nepřípadné omlouvání svého zaměření. Společenská akceptace homosexuality jako jevu by neměla být založena jen na studiu materialistických poznatků. Samotný výzkum pak vnímají podobně nepatřičně jako výzkum biologických odlišností mezi lidskými rasami a obávají se jeho zneužití k sexistickým a eugenickým teoriím, tedy k opětnému vnímání homosexuality jako poruchy nebo dokonce k pokusům o její eliminaci ze společnosti. Zpola ironicky a zpola vážně poukazují na to, že výzkum má směřovat také k poznání, jak vlastně vzniká heterosexualita. Jejich obavám napomáhá zkušenost se zneužitím vědy v nacistickém Německu, ale i nešetrná vyjádření některých vědců o možnostech prenatální prevence homosexuální orientace.

Poslední biologické výzkumy v posledních letech jen potvrzují Hirschfeldovo empirické přesvědčení, že homosexualita je konstitučně podmíněna. Přestože přibylo dosti kamínků do mozaiky našeho poznání, obraz ještě není bezezbytku hotov.

Biologické vlivy - komentáře

Komentář ze dne: 24. 07. 2009 10:29:25     Reagovat
Autor: Lev - neregistrovaný
Titulek: Co se nesmí zkoumat?
Kde je hranice mezi poruchou a variantou? Porucha může být neškodná a stejně je poruchou (např. chybění zubů moudrosti je defektem, i když spíše k dobrému).
Nechápu, co by na zkoumání hms. mělo být špatného, stejně jako na zkoumání rozdílů mezi rasami, kteréžto téma je velmi tabuizované, kvůli tomu, že bývalo v minulosti dost zneužíváno. To ale přece neznamená, že se musíme omezit na konstatování, že černoši jsou ve srovnání s bělochy černější a mají širší nosy, to je přece nesmyslné. Pokud se ukáže, že běloši jsou inteligentnější, potom není důvod to nezveřejnit, stejně jako není důvod říci, že ženy mají horší prostorovou orientaci než muži. Samozřejmě, že nesmíme brát takové zjištění jako vždyplatící (cikán? - zvláštní škola) a vyvracet je poukazem na geniální architektku nebo černošského nobelistu. Prostě ne. Obecně jsou ženy nižší než muži (o 13 cm) a nikdo to snad nepopírá, i když jsou určitě i vysoké ženy a malí muži.
Jistě, když je něco "dáno", potom je to lépe tolerováno. To, za co člověk "nemůže", je přijato lépe než když je to bráno jako rozmar, mezi něž jsou řazeny i různé psychické podmíněnosti (tj. vlastnosti - např. lakota, xenofobie (když někomu třikrát ukradnou cikáni nové okapy, tak asi těžko bude ultratolerantní; od obětí německého záboru asi taky germanofilii čekat nebudeme) aj.). Dokud jsem nebyl diagnostikován, mnozí z blízkého okolí mne odsuzovali jako "debila" (být blbec je asi vlastní rozmar dle panujícího mínění), zatímco poté, co jsem byl diagnostikován jako epileptik, přestaly projevy "debility" vadit, protože jsem přece nemocný.
Stejně tak muž projevující zájem o jiného je nechutný zvrhlík, pokud se pro to sám rozhodl (nebo mu třeba chyběl v dětství otec nebo byl tyran atd.), zatímco pokud se už tak narodil, bereme ho takového, jaký je, vždyť on za to nemůže. To je normální postoj, i když těžko se dá říci, že je racionální.

Komentář ze dne: 21. 02. 2006 12:25:30     Reagovat
Autor: vpolak (email) - neregistrovaný
Titulek: Dobre, ale ...
Zajímavé informace, hlavně oceňuju snahu o objektivitu. To je jiná káva než v táboře odpůrců zákona o RP. Ale mám výhradu k větě:
"S těmito postoji se lze nejčastěji setkat u některých náboženských sekt či církevních představitelů a také u některých psychoanalytiků."
Psychoanalýza je, myslím, s otázkou váhy fyziologických a psychických faktorů dobře vyrovnána. Pokud se ale někdo připojuje k postojům sekt či představitelů, odmítám jej uznat za psychoanalytika. Pokud se tak označuje sám, považuji to za podvod ...

pravidla pro veřejnost odkazy rubriky posledních 100 komentářů
© 2001 - 2018 Code004 / | ISSN 1214-4452 | Inzerujte na 004.cz | Powered by phpRS |